Můj příběh

Přes překážky ke hvězdám

„Proč si ta naše dcera zase hraje na tom pískovišti na učitelku? Proč nemůže být chvíli žák?“ ptávala se maminka, když věšela prádlo a sledovala, jak si v šesti letech hraju.

„Protože se tím bude živit!“ odpovídal s intuicí sobě vlastní můj tatínek.

A měl pravdu!

Od dětství jsem snila o tom, že jednou bude moje práce víc, než zaměstnáním – posláním, které naplňuje a přináší hojnost mně i těm, se kterými ho sdílím.

Splnila jsem si svůj dětský sen být učitelkou – jen s jedním rozdílem: děti jsem vyměnila za dospělé. Naivně jsem si tehdy myslela, že to s dospělými půjde hladčeji… Dnes už vím, že to sice není jednodušší, ale rozhodně zábavnější a hlubší...

V šesti letech s "náležitým sebevědomím"

Studium a první zásadní křižovatka

Už během studia na pražské VŠE jsem si vedle hlavního oboru financí a daní na 1. fakultě našla cestu i k vedlejší specializaci manažerská psychologii a sociologii – a pochopila, že mě zajímá nejen, jak fungují čísla, ale hlavně jak fungují lidé. V roce 2010, těsně po promoci, jsem se poprvé postavila před lidi jako lektorka – nejprve v oblastech obchodu, managementu, komunikace a etikety.

Po pár letech přišel další významný osobní zlom – nevyhnutelná transformace a s ní potřeba pomoci především sama sobě na zásadních životních a zdravotních křižovatkách. Od té doby mě provází hluboká touha jít stále hlouběji a pochopit, co skutečně řídí naše myšlení a chování.

Kurzy a mé další já

Od té doby se věnuji tématům sebepoznání, sebeřízení, systemických konstelací a NLP. Největší zlom v mém životě představoval průchod (mnohdy i opakovaný) řadou intenzivních transformačních kurzů (např. Transformační výcvik Johna Hawkena, Jana Komedy, Alana Lowena, Komaly de Amorin aj.).

Kromě nich jsem absolvovala i mnoho dalších osobnostně-rozvojových kurzů, z nichž těmi stěžejními jsou např. koučovací ICF kurzy (BBCC NLP kurz s akreditací ICF), kurzy zážitkové pedagogiky (Prázdninová škola Lipnice), základy klasického divadla (Kurzy herectví), kurzy budování vlastní značky (Rostya Gordon-Smith) a desítky improvizačních kurzů.

Aktuálně procházím dvouletým výcvikem facilitátorů konstelací Akademie Libchavy pod vedením Zdeňka Štěpánka.

Objev improvizačního divadla a druhá křižovatka

Zásadní zlom nastal v roce 2014, kdy jsem objevila aplikovanou improvizaci. Stala se pro mě vášní a životní filozofií. Umožnila mi znovu objevit hravost, autenticitu a radost z přítomnosti – a pochopit, že změna může být zábavná, pokud ji přijmeme s otevřeností. Improvizaci vnímám jako hluboký transformační nástroj – pomáhá přepisovat podvědomé vzorce a traumata, rozvíjí odvahu, sebedůvěru i schopnost být tady a teď.

Je pro mě vášní, drogou, laboratoří života
a bezbřehou zásobárnou humoru i štěstí!

Ve svých kurzech čerpám z učení tří významných žen, které mě na improvizační cestě formovaly: Monika Nevolová mě k improvizaci nejen přivedla, ale naučila mě hledat vlastní cestu a nespokojit se s naučeným. Dodnes mi ukazuje, co vše je zde možné, a jak hlubokou sílu má spolupráce v této oblasti. Michala Puchálková mi ukázala pestrost a šíři improvizačních disciplín a Simona Trávníčková mi otevřela opravdovou hloubku a niternou sílu zážitkového učení jako návratu k podstatě nás samých. U ní jsem též absolvovala první běh dvouletého výcviku v aplikované improvizaci.

Ta nejdůležitější role

V roce 2017 se mi narodila dcera Terezka – a musím přiznat, že žádný kurz mě nenaučil o improvizaci víc než právě ona. Dětská upřímnost, hluboká moudrost a každodenní situace, kdy výchova vyžaduje víc trpělivosti než dokonalého plánu, jsou tou nejlepší školou...

Protáhla mě údolím stínů a výšinami totální spokojenosti. Díky ní jsem pochopila, že rodičovství je nejintenzivnější forma osobního rozvoje, kde se každý den znovu učím reagovat s otevřeností a úsměvem – i když scénář neznám.

Hrát nebo učit? Třetí křižovatka...

Těsně před Covidem stála na další velké křižovatce - začít hrát pro diváky a aktivně se věnovat jen hraní, nebo se pokusit realizovat své první improvizační kurzy? Dodnes to vnímám jako Sofiinu volbu, ale vybrala jsem si to druhé...

Můj další sen, hrát a vystupovat pro diváky, jsem tak odsunula na vedlejší kolej a vystupuji spíše příležitostně, jsem však hrdá, že jsem se se svými kolegy a přáteli Monikou Nevolovou a Jaroslavem Fabiánem stala zakládající členkou improvizační skupiny Nepřipravení, kteří již dnes tvoří svou vlastní divadelní cestu...

Venio a další profesní cesta

Součástí mé profesní dráhy zůstává i obchod a projektové řízení. Od roku 2004 jsem se přes působení ve finančním segmentu dostala až k prodeji služeb v oblasti vzdělávání, což pro svou značku zajišťuji dodnes. Vedla jsem a koordinovala mnohamilionové vzdělávací projekty zahrnujících i projekty realizované prostřednictvím ESF fondů pro přední české firmy.

Od roku 2021 jsem v komunitě VENIO začala vést vlastní dlouhodobé i otevřené kurzy aplikované improvizace pro jednotlivce, jimiž prošly už stovky účastníků. Od září 2025 pak mé skupiny pod společným označením IMPROALIANCE našly domovskou scénu v centru Jasoň.

Můj autorský koncept „Hrou k seberozvoji“ se zformoval v covidové éře roku 2020, ale reálně se rodil mnohem déle. Je to moje „vnitřní dítě“, které propojuje všechny mé zkušenosti – improvizaci, koučink, psychologii i osobní transformaci – a přetavuje je do živých, hravých a hlubokých kurzů, kde se lidé mohou zasmát, uvolnit, a přitom se skutečně posunout.

Věřím, že když si dovolíme hrát, dovolíme si i růst...

A právě o tom jsou mé kurzy i můj život…